Předpoklad, že sluchové postižení ovlivňuje negativně vývoj jazyka, řeči a myšlení platí v těch případech, ve kterých vada sluchu svým počátkem spadá do prelingválního období. Pozornost speciálních pedagogů ? surdopedů je spíše upřena na proces vzdělávání, který je významnou mírou negativně ovlivňován nedostatečnými komunikačními kompetencemi dětí, nevyvinutým nebo nepřiměřeně vyvinutým ovládnutím jazyka, neschopnost čtení textu s porozuměním, následně tedy malou efektivitou vzdělávání a v konečné fázi nízkou vzdělanostní úrovní osob s těžkými vadami sluchu. Jako důsledek tohoto přístupu se setkáváme ve speciálněpedagogické praxi s názorem, který staví jako cíl školního vzdělávání výstavbu funkčního komunikačního systému. V zásadě tedy můžeme pozorovat ve vývoji výchovy vzdělávání sluchově postižených tendence, vedoucí ke zvýšení jejich vzdělanostní úrovně a tím i jejich vyšší konkurenceschopností na pracovním trhu. Otázka výchovy sluchově postižených dětí je i v současnosti poněkud v pozadí a ve stínu vzdělávání a jeho metod.