Soubor patnácti prací známého multioborového vědce, vzniklých v 60.-80. letech 20. století. Po úvodních textech, v nichž Eco shrnuje a hodnotí interpretační přístupy od Aristotela až po Derridu, přechází k vlastní formulaci svých názorů na "otevřenost díla", "modelového čtenáře" či interpretační meze. Dotýká se přitom čistě teoretických otázek a termínů sémiotických a lingvistických, ale nabízí i konkrétní pohledy na literární texty (Joyce, Pirandello, Borges) nebo žánry (drama, seriály). Knihu doprovází doslov profesora Lubomíra Doležela.