Soudobé bádání o počátcích a rozvoji christianizace v zemích středověkého Českého a Polského království představuje dialog mezi historií, archeologií a kulturní antropologií. Christianizace, původně redukovaná na přijetí křesťanství knížaty a jejich družinou, na založení biskupství a arcibiskupství, na fundace klášterů či rozvoj církevní správy, není v této knize chápána jako jednorázový akt. Naopak, dvanáct českých a polských autorů zde christianizaci pojímá jako dlouhodobý a komplikovaný proces, charakterizovaný soupeřením mezi pohanstvím a křesťanstvím, mezi pověrami a pravověřím či jako pozvolnou a mnohdy dosti pokřivenou recepcí modelů západoevropského církevního života ve středověkých knížectvích a královstvích středovýchodní Evropy.

Contemporary research on the beginnings and development of Christianity in the lands of the medieval Czech and Polish kingdoms represents a dialogue between history, archeology and cultural anthropology. Christianization, originally reduced to the adoption of Christianity by princes and their retinue, the establishment of bishoprics and archbishoprics, the foundation of monasteries or the development of church administration, is not understood in this book as a one-time act. On the contrary, twelve Czech and Polish authors here conceive of Christianization as a long-term and complicated process, characterized by competition between paganism and Christianity, between superstition and orthodoxy, or as a gradual and often rather distorted reception of models of Western European church life in the medieval principalities and kingdoms of Central Eastern Europe.