Mladá liberecká autorka ve svém básnickém debutu nesmlouvavě a bez odboček míří k podstatě svého sdělení, což může ve čtenáři způsobit nepokoj a zneklidnit ho. Básně nic nesmlčují, pouze vyjevují, nasvěcují do co nejreálnějších úhlů to spatřené i tušené. Ale je to rozrušení nanejvýš potřebné. Ačkoliv se může zdát, že marnost předbíhá zmar, pableskuje v autorčiných verších silná naděje a víra v to, že je tu i jiná možnost konce. Že paže se dokáží zmorfovat ve větve a šupiny. Že možná umíme najít vzácný lék a čas utišit náboje složených zbraní. A to určitě není málo.