Gilbert Durand, jeden z nejvýznamnějších Bachelardových žáků, je autorem mnoha knih věnovaných imaginaci a symbolice. V této průkopnické studii Durand nejprve shrnuje různé přístupy k symbolu ve 20. století, a poté zkoumáním čtyř úrovní symbolična: úrovně biologické, společenské, obecně lidské a konečně výsostně teofanické, jež obnovuje „rovnováhu kosmu“, vypracovává novou antropologii imaginárna, která by byla osvobozená od ikonoklastických tendencí západní kultury a uvědomovala si, že nejhlubším darem symbolické funkce je jeho podpora života vůči biologické smrti a z ní plynoucích neurotických stavů vedoucích k šílenství.