Mezi lety 1915 - 1941 si Woolfová psala deník, poslední zápis je datován čtyři dny před její smrtí. Nepsala však denně, zpravidla jednou za několik dní. Deník nicméně poskytuje přehled o tom, co oněch 27 let dělala, o lidech, které potkávala, a zejména, co si myslela o nich, o sobě, o životě. Když zemřela, zůstalo po ní 26 svazků rukopisu. Tuto knihu (editorem byl manžel spisovatelky Leonard Woolf) tvoří pochopitelně jen výňatky z deníků, které Woolfová využívala i jako umělkyně. Rozmlouvala sama se sebou o rozepsaných i chystaných knihách. Probírala problémy zápletky, formy díla, postav. Najdeme zde pasáže, v nichž si očividně ověřuje umění psát, a také komentáře knih, které četla. Kniha tak vrhá světlo na záměry a metody Woolfové jako spisovatelky a poskytuje neobvyklý psychologický obraz umělecké tvorby.