O mezináboženském dialogu se velmi často hovoří, podnikají se různé konference a fóra, ale o hlubším průniku tohoto tématu do praktické teologie a praktického života muslimské, ale i křesťanské komunity nemůže být ani řeč. Bezpochyby křesťanská, hlavně katolická strana, na tomto poli má velkou aktivitu, která převyšuje aktivitu muslimskou, kdy muslimové jsou spíše do náboženského dialogu vtahování svými křesťanskými spoludiskutujícími.

Když jsem vypracoval svou magisterskou prací, tak jsem si uvědomil, že vlastně můžeme v případě islámu i křesťanství hovořit o dvou pozicích teologů – pozitivní a negativní.
Pozitivní i negativní teologie mají nejen teologický rozměr, ale i rozměr aktuální a společenský. Dá se říci, že pozitivní teologií se řídí mystikově křesťanství a islámu, kteří naznačuji ve svých pracích spásu všech lidí, někteří dokonce i možnost spásy satana, když potlačí svou pýchu a pokoří se Bohu. Ale společenský rozměr je i to, že například a hlavně historicky pozitivní teologie sehrála svou roli ve vztahu muslimských vládců a křesťanských poddaných například v muslimské Osmanské říši. Naopak s úpadkem moci a intelektuální úrovně Osmanské říše je pozitivní teologie nahrazena teologií negativní, kdy vlastně jsou všichni jinak smýšlející prohlášení za nepřátelé.

I proto můžeme říci, že teologický pohled Fethullaha Gülena je teologickým pohledem velmi blízkým pohledům osmanských sultánů, kdežto pohled mnoha dnešních zastánců tureckého islamistického výkladu islámu má postoj negativní a velmi vzdálený pohledu i samotného zakladatele islámu Mohammeda, který měl pohled například na křesťany velmi pozitivní, byť i kritický, a dokonce jim dovolil se modlit v jeho mešitě, kdyby tito křesťané byli vyloučení ze spásy a byli modloslužebníky, jak tvrdí někteří interpreti Koránu, tak copak by jim sám islámský prorok Mohammed dovolil se modlit ve své mešitě?

Snad vám tato má práce napomůže k hlubšímu pochopení problému a výzev jenž leží před všemi, kdož chtějí mezináboženský dialog mezi muslimy a křesťany vykonávat a prožívat hlouběji a ne pouze povrchně pro potřeby mediální či společenské prezentace, ale bez hlubšího poznání celého problému.