Prázdný prostor, snaha přizpůsobit se situaci, životní těžkosti, katastrofy a do toho všeho neustálá touha po lepším životě jako iluzi z místa, kde se zázraky nedějí. To je desátá básnická sbírka autora ze Slezska Ondřeje Hložka. Míří lokálně do regionu autorova životního zakořenění, ale svým rozmachem se dotýká všech inkriminovaných oblastí, kde se život zastavil či šíleně rozpohyboval během konce 2. světové války.

Staří osadníci, kteří v místech u hranic s Polskem a Německem žili po generace, byli nahrazeni dobrodruhy, kteří sem přišli za bohatstvím. To ale nikdy nenašli, větší část z nich to vzdala a utekla do nitra země, případně ti méně odolní páchali sebevraždy. Tvrdá zem je políbila něžnými rty navždycky. A oni zůstali, aby mohli podat zprávu svým blízkým. Prostřednictvím jejich úst tak činí autor z Opavy v podobě intenzivního zápasu o život na stránkách básnické sbírky.