Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího? Co když jsou cynismus a apatie jediny´m možny´m způsobem, ktery´ nám pomáhá vzdorovat životním peripetiím a ktery´ poskytuje alespoň částečnou úlevu od všech těch těsny´ch rolí, jež jsme nuceni hrát?

Hrdinkami sbírky jsou ženy, které už nebaví role poslušny´ch matek, manželek, dcer či milenek. Natálie Schejbalová nám představuje jejich perspektivy s drzostí, ale i něhou - přeje si, aby dokázaly najít sebe, stejně jako lásku a porozumění. Podaří se jim to? Život totiž netrvá věčně a kdo ví, co přijde po něm.