Gould se v knize Lživé kameny z Marrákeše zabývá počátky paleontologie od 16. do 18. století, ukazuje snahu pochopit fosilie, zabývá se historickými omyly při výkladu nálezůfosilií (včetně samotného Galilea).

Další eseje věnuje nejvýznamnějším osobnostem přelomu 18. a 19. st. (Lavoisier, Buffon, Lamarck). Zvláště eseje o historických omylech jsou čtenářsky velmi zajímavé. Gould se stal známýmdíky svým esejím v časopise Natural History. Zabýval se v nich fosiliemi,geologií, evoluční biologií a historií vědy. Po 27 letech psaní sloupků oznámil,že s nimi na konci roku skončí: těchto 24 esejů představuje poslední, co napsal.První dvě třetiny knihy věnuje neznámým nebo nepochopeným osobnostemrenesance, osvícenství a viktoriánské éry. Johann Beringer, učenec z 18.století, napsal pojednání o úžasných „lživých kamenech“ z Wőrzburgu. Veskutečnosti šlo o krutý vtip, který na něj nachystali kolegové, aby z něj udělalihlupáka. Beringer se nemohl více mýlit, ale dokázal moc paleontologie.

STEPHEN JAY GOULD – profesor geologie a zoologie na Harvardově univerzitě v Cambridgi a kurátorsbírek fosilních bezobratlých v Harvardově muzeu srovnávací zoologie (1941–2002) patřil k světověuznávaným paleontologům, evolučním biologům a popularizátorům vědy. Z jeho díla česky doposud vyšlakniha esejů Pandin palec (The Panda’s Thumb, 1980, č. 1988) a přehled názorů na biologickou podstatuinteligence Jak neměřit člověka (The Mismeasure of Man, 1981, č. 1998) či eseje Dinosauři v kupce sena(Dinosaur in a Haystack, č. 2005).