Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou - aniž zná alespoň její jméno - si nese životem až na dno svých dnů.

Jméno růže, dnes již legendární dílo italského spisovatele a filozofa Umberta Eca, postmoderní román, který v sobě zahrnuje rovinu historickou, detektivní, filozofickou, ale takéhororovouči teologickou.

Koncepce románu je ryze středověká, rytmu svyprávění odpovídádějišti knihy – klášter u benediktýnských mnichů, kteří svůj den i noc rozděluji nikoli na hodiny, ale na časy k modlitbě. Přesto je kniha velice moderní, poukazuje na nebezpečí uchopení moci jednotlivými politickými skupinami, a na hrozbu totalitní vlády ve jménu ideologie. Častými citacemi z knih středověkých filozofů, botaniků a myslitelů, a jejich výkladem se také stává jakýmsi nenásilným úvodem do středověké filozofie.

Vypravěč, mladý mnich františkánského řádu Adso, a jeho společník a učitel Vilém z Baskervillu, přijíždějí do malého, ale významného kláštera na severu Itálie. Zde má proběhnout schůzka na nejvyšší úrovni mezi vyslanci německého císaře a papeže. Vilém, bývalý inkvizitor, se ujímá vyšetřování záhadných vražd mnichů, za kterými podle názoru opata stojí sám ďábel. Všechny stopy jej vedou do místa, kam je přístup zapovězen, do slavné knihovny opatství. Zde jsou ukryty poklady vzdělanosti tehdejšího světa, ale také knihy, jejichž četbu církev zakázala.

Schůzka se blíží a kolem sevrší mrtvoly mnichů. Mladý Adso potkává svou jedinou pozemskou lásku jen proto, aby o ni vzápětí přišel. Čas se krátí a Vilém napíná svůj rozum na nejvyšší míru, aby objevil vraha…

„Peklo je ráj viděný z druhé strany.“