Bělkinovy povídky patří mezi nejlepší Puškinova prozaická díla, ačkoliv autor sám se čtenáři v předmluvě představuje jako pouhý editor nalezeného rukopisu jakéhosi již zemřelého Ivana Petroviče Bělkina. Z povídkového cyklu tak činí namísto díla literární autority výpověď blíže neznámého člověka o světě a životě v něm. To mu umožňuje postavit do středu dění zvláštně obyčejné postavy, které se později staly inspirací pro celou moderní ruskou literaturu.