Věčnou slávu si Spitfiry získaly již za bitvy o Británii, po ní ale probíhal další vývoj tohoto letounu, který se dočkal snad nejvíce variant ze všech stíhaček druhé světové války. Spitfiry poháněné dvojstupňovými motory Merlin a později motory Griffon, vytvořené u firmy Supermarine Joem Smithem a jeho konstrukčním týmem, se staly více než odpovídající odpovědí na pozdější verze německých stíhaček Messerschmitt Bf 109 a Focke Wulf Fw 190. Díky svým fenomenálním výkonům zůstaly Spitfiry - jako fotoprůzkumné letouny - ve službě až do dubna 1954. Posledními verzemi Spitfirů se staly letouny Spiteful (a jeho námořní obdoba Seafang) a Seafire FR.Mk.47, typ, který britské Námořní letectvo roku 1950 nasadilo v Koreji.