Z kuchyně tety Andělky k hvězdokupám by se mohla zdát vzdálenost nepřekonatelná.

Texty Mileny Fucimanové se pohybují po rozostřeném rozhraní poezie a prózy, mísí se v nich světy, mění ohniskové vzdálenosti, věty nedočkavě vtékají do vět následujících. Vzpomínky, malé i velké události přítomného světa, vesmír, barokní ozvuky a profánním i vertikálním prostupující hudba: Kuchyň je plná mezzosopránové vůně Otevřu okno Zprava zavoní uzené… Překotná, a přesto velmi pečlivá řeč.