Letadlové lodě US Navy tvořící součást US Pacific Fleet o sobě daly poprvé od vstupu Spojených států do války s císařským Japonskem vědět během února 1942. V té době se zdálo, že náporu císařských zbraní nikdo a nic neodolá. Japonské ozbrojené síly triumfálně vítězily na všech frontách a dobývaly jedno koloniální území západních mocností po druhém. Ovládly Malajsko, obsadily britskou „nedobytnou pevnost“ Singapur a úspěšně postupovaly na barmském bojišti. Okupovaly Borneo, Celebes, Sumatru, Novou Británii, Nové Irsko a řadu menších ostrovů. Mocné Spojené státy pokořily úderem na havajský Pearl Harbor, připravily je o atoly Wake a Guam.

Zbytky amerických obránců na Filipínách zatlačily na jižní část Bataanského poloostrova a ostrov Corregidor. Za atmosféry všeobecného zmaru proto znamenaly veřejnosti vhodně předložené ofenzivní akce letadlových lodí USS Enterprise a USS Yorktown provedené proti Marshallovým a Gilbertovým ostrovům 1. února a epický boj, který svedli palubní stíhači startující z USS Lexington 20. února během nájezdu na Rabaul, pro obyvatele Spojených států mohutnou vzpruhu.

Amerika potřebovala své hrdiny a US Navy je otřesenému národu poskytlo. Fakticky sice střetnutí popsaná v této publikaci představovala pouhé epizody v dlouhém a mimořádně krvavém zápase mezi Spojenými státy a císařským Japonskem, potvrdila však jednu důležitou skutečnost. Na spojenecké straně přece jen od samého začátku měření sil existovala moc, která svou výzbrojí, profesionalitou, úrovní výcviku a morálkou nezaostávala za opakovaně vítězícími císařskými válečníky: letadlové lodě US Navy a z jejich palub operující letecké skupiny.