Od července 1940 Messerschmitty Bf 109E německé Luftwaffe zasahovaly do tvrdých bojů nad britskými ostrovy. Poslední výspa svobodné Evropy v letních a podzimních měsících roku 1940 vzdorovala do té doby bezprecedentní letecké ofenzivě ze strany Luftwaffe, v které opět hrály „Emily“ velmi významnou úlohu.

Britové (a nešlo pouze o stíhací piloty RAF, nýbrž o celou společnost) nápor dokázali ustát a známá letecká bitva o Británii skončila jejich vítězstvím. Jednalo se o nejdelší a nejintenzivnější tažení, kterého se Bf 109E prozatím zúčastnily. Boje nad britskými ostrovy naplno prověřily kvality typu, a to za nových podmínek strategické letecké války, pro které nebyla „stodevítka“ koncipována.

Stejně tak prošli zatěžkávací zkouškou piloti Messerschmittů, kteří se mimochodem ve většině případů (jak vzpomínali veteráni) zpětně rozhodně poraženi necítili – a v rozporu s výsledkem střetnutí až do závěru svých životů (ještě desítky let po skončení bojů) přinášeli argumenty, že na body vlastně zvítězili. Test odolnosti čekal také na německý letecký průmysl. Výrobci Bf 109, kteří nyní ztratili výhodu včasného náběhu produkce, při pokračující výrobě čelili naplno pracujícímu britskému leteckému průmyslu, jehož kapitáni dříve než Němci rozpoznali, že jde o vše.