Ochránce přírody a ekolog Michael Mehta Webster přináší poselství o existenci přirozeného efektu spásy, jímž příroda disponuje a jemuž člověk může v případě nutnosti tu a tam trochu pomoci, a poselství, podle něhož příroda není muzeem výtvarného umění. Taková představa je založena na zjevně mylném předpokladu, že se příroda nemění, pakliže do ní lidé nezasahují. Na základě nesčetných dokladů se můžeme přesvědčit, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě.

Fosilní záznam dokazuje, že se život po miliardy let neustále vyvíjel a měnil. Ekosystémy se mění i v řádu tisíců let, klima na Zemi se mění neustále, změny se prohlubují a vyhlídky podle většiny odborníků nejsou dobré.

Autor nicméně nebije na poplach; poukazuje na to, že naději můžeme spatřovat v samovolném efektu spásy, spočívajícím ve vrozené schopnosti přírody pomáhat organismům přežívat i v časech nepříznivých. Na lidech jako na pozorovatelích (a často i jako na pachatelích) je, aby zvážili, zda využijí nejrůznější nové technologie a podají efektu spásy pomocnou ruku.

Kniha je souborem čtivých kazuistik ohrožených druhů, mezi nimiž nechybí tygr bengálský, losos nerka, vakoplch trpasličí, americké kaštanovníky, koráli na útesech u pobřeží Hondurasu, cichlidy ve Viktoriině jezeře či rostlinná společenstva na ostrově Asciensionu. Vydáme se dokonce na pouť do pleistocénu a zvážíme možnosti vzkříšení dávno vyhynulých druhů: jeskynních medvědů či mamutů srstnatých.