Je tak ľahké prinútiť ľudí k nenávisti, až je nepochopiteľné, že sa vôbec navzájom znášajú. Voľné pokračovanie románu Medvědín.

Román My proti vám rozpráva o mesiacoch nasledujúcich po udalostiach, ktoré otriasli Medvědín v predošlej knihe. Najlepšie kamarátky Maya a Ana trávia leto na odľahlom ostrove a snaží sa nechať celý svet za sebou, ale nič nedopadne tak, ako dúfali. Nevraživosť medzi Medvědín a susedným mestom Hede prerastá v zúrivý boj o peniaze, moc a prežitie, ktorý vypukne naplno vo chvíli, keď sa stretnú oba hokejové kluby. Zároveň vyjde na povrch tajomstvo istého mladého hráča a celé mesto musí ukázať, zač vlastne stojí. Bude sa hovoriť, že toho roku prišlo do Medvědína násilie, ale nie je to pravda. Násilie tam totiž už dávno bolo.

Román My proti vám empaticky opisuje ničivé ľudské vzťahy v malom meste. Je to rozprávanie o oddanosti, priateľstve a láske, ktorá sa nebojí čeliť ničomu.

Kniha je v českom jazyku. 

Ukážka z knihy:

Bude to něčí vina
Viděli jste někdy padnout město? To naše padlo. Budeme tvrdit, že násilí přišlo do Mědvědína až v létě, ale bude to lež, už tu bylo. Občas je totiž tak jednoduchě přimět lidi, aby se nenáviděli, až je nepochopitelně, že to někdy jde i jinak.

Jsme malě městečko v lesích, říká se, že silnice nevedou k nám, jen kolem nás. Když se místní ekonomika zhluboka nadechne, vždy dostane záchvat kašle a továrna každý rok škrtne pár pracovních míst, jako když malě dítě odkrajuje z dortu v lednici kousíček po kousíčku, pokaždé z jiné strany, protože si myslí, že takhle si nikdo ničeho nevšimne. Když na sebe položíte starý a nový plán města, vypadá to, že se obchodní třída a tenký proužek nazývaný „centrum" zmenšují jako kus vepřového na rozpálené pánvi. Zbyl nám zimní stadion, o moc víc ne. Ale místní beztak říkávají: Co víc sakra potřebujeme?

Lidé, kteří tudy projíždějí, tvrdí, že Medvědín žije jen pro hokej, což asi téměř beze zbytku platí. Někdy prostě musíte pro něco žít, abyste přežili všechno ostatní. Nejsme pomatení ani hamižní, o Medvědínu můžete říct spoustu špatného, ale zdejší lidé jsou tvrdí a tvrdě pracují. A tak jsme vybudovali hokejový klub, který byl jako my, a mohli jsme na něj být pyšní, protože jsme nebyli jako vy. Když lidé z velkoměst tvrdili, že něco je moc těžké, jen jsme se pousmáli: „To má být těžké." Žít tady nebylo jednoduché, a proto jsme to zvládli my, ne vy. Ustáli jsme to, navzdory počasí. Jenže pak se cosi stalo a my jsme padli.