Vydáme-li se po cestě modlitby, vyvstanou před námi překážky, které nás přinejmenším znejistí, pokud nás nepřipraví o odvahu pokračovat. Zkušený průvodce na cestě modlitby nám však může ukázat cestu bludištěm slepých cest a jiných nástrah. Právě to činí otec Pierre-Marie prostřednictvím několika čtivých kapitol, vycházejících z hluboké znalosti Písma a karmelských světců, ale i z vlastní zkušenosti. Ukazuje nám, že modlitba není výsadou nějaké duchovní elity: to, co Pánu brání k nám přijít, není naše chudoba, nýbrž naše snaha tuto chudobu skrýt. Stydíme se za svoji chudobu jako kdysi Adam za svoji nahotu, a zakrýváme ji směšnými cáry. Bůh je pravda, a nemůžeme se s ním setkat jinak než v pravdě o své chudobě. Kdybychom nahlédli a přijali propast své chudoby, hned by ji zaplnila plnost Boží milosti, protože „propast volá propast“.