"Brazilci hrají fotbal jinak než všichni ostatní. Anebo to aspoň kdysi platilo. Brazilský styl lze přirovnat k mezinárodní obchodní značce, která se registrovala na mistrovstvích světa v letech 1958 a 1962 a jejíž patent byl potvrzen roku 1970. Jeho podstatou je hra, při níž se dovednost jedince cení víc než týmová taktika a vynalézavým fintám je dávána přednost před fyzicky náročným pojetím hry a dlouhými centry. Kvůli parádičkám, které vyžadují zapojení celého těla, se o brazilském fotbalu často mluví v souvislosti s hudbou - především sambou, druhem tance a písně. Pokud podají skvělý výkon, připadají nám brazilští fotbalisté nejen jako sportovci, ale také jako umělci."Brazilský fotbalový celek patří k moderním divům světa. Předvádí-Ii svou hru, vyznačuje se energičností a přitažlivostí, které se nic nevyrovná. Skrze fotbal vidí Brazílii celý svět a skrze něj vidí sebe samotné i Brazilci. Tato hra symbolizuje rasovou harmonii, vznětlivost, mládí, vynalézavost a dovednost. Je mikrokosmem největší latinskoamerické země a obsahuje všechny její protiklady.Kniha mimo jiné mapuje práci parlamentní vyšetřovací komise v Brazílii, která byla svolána vůbec poprvé od pádu vojenské diktatury a zabývala se otázkou, proč Brazílie prohrála ve finále MS s Francií (Ronaldo jako korunní svědek tehdy pravil, že prostě proto, že Francie dala více gólů nežli Brazílie...).