Novinkou v řadě překladů anglické poezie je dílo Geoffreyho Chaucera Troilus a Kriseida, které se považuje za první „psychologický román“ v evropské literatuře. Báseň byla napsána někdy před rokem 1385 a svým způsobem dovršuje umělecký vývoj jednoho z hlavních tématických okruhů středověké poezie – příběhů o trojské válce.Je však už plodem huizingovského „podzimu středověku“ a je kromě Románu o růži Guillauma de Lorris poučena díly Petrarkovými a Boccacciovými, která Chaucer znal ze svých diplomatických cest do Itálie. Na rozdíl od naprosté většiny dobových děl nezná apriorní protiženské zaměření. Hrdinkou příběhu lásky v rytířském hávu je Kriseida, jejíž lidský a milostný příběh je psychologicky neobyčejně věrohodný a dodnes platný.Přední znalec Chaucera Barry Windeatt dnes tuto Chaucerovu práci klade hodnotově výše než samy Canterburské povídky.