V třetím, předcházejícím dílu vzpomínek na dětství a začátky mládí, kterému jsemv neomluvitelné pýše dal název „Čolci, pulci a jiné lásky“ tak trochu podle vzoruGeralda Durrella, jsem se rozhodl skončit téměř uprostřed vyprávění, aby se celýsvazek nestal neúnosně dlouhým. Možná i pro čtenáře, ale hlavně pro bývalou kolegynia vzácnou přítelkyni Dr. Alenu Hofrichterovou z „evidence a dokumentace“v pražské zoo, která má nehynoucí zásluhu na formálním zpracování a veškerýchredakčních úpravách prvních dílů pamětí. Protože jsem byl a stále ještě jsem počítačovýanalfabet, který dokáže svůj notebook upotřebit (s jistými obtížemi) jakonáhražku psacího stroje, ale složitější používání je mu co do pochopení i provedenína hony vzdáleno, nikdy bych nedokázal ty svoje paměti vybavit vším potřebnýmjako třeba obrázky, texty k nim a vysvětlivkami „pod čarou“. Jsem jí za tuto obrovskou,nezištnou pomoc nadosmrti zavázán a vděčný.