Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku necítí dobře. Je vyděšená, protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného. Nabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající, protožejejí muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to, že jí nechce říci, co přesně dělá, což v ní vyvoláváještě větší neklid. Ann nepochybuje o tom, že neustálý kontakt s těmi zločinci v pruhovaných pyžamech se negativně odráží na jeho zdraví.

Po úmorné práci v osvětimském táboře se esesmani vraceli do svých domovů, přímo do náručísvých žen a dětí. Nedaleko za táborovými dráty pěstovali růže nebo chovali králíky,v zahradách radostně poštěkávali psi.

O jejich pohodlí se starali vězni a místní civilisté, kteří pro ně museli pracovat. Esesmani pili v místní kantýně, chodili do veřejného domu, jezdili na výlety a zamilovávali se do děvčat z okolí. Některým se život v Osvětimi tak zalíbil, že jej nechtěli opustit. A někteří se tam vraceli dokonce i po válce.