Uteklo už více jak čtvrt století od symbolické plavby sovětské plachetnice Družba na cestě z Oděsy do Bombaje a zpět. A já byl tehdy členem její posádky. Nicméně, teprve až nyní jsem se rozhodl o této dobrodružné plavbě zveřejnit svoje vzpomínky, podepřené záznamy z mého námořního deníku, poznámkových sešitů a útržků, které se mnou tehdy cestovaly v kajutě a po kapsách.

Jiří Filipovský se narodil v roce 1965 v jihomoravském městě Uherské Hradiště jako syn vojenského zeměměřiče. Mládí prožil ve městě Dobruška, kde pracovali oba jeho rodiče a on vystudoval základní školu. Chtěl se stát námořním důstojníkem a k tomu šel velmi vytrvale. V roce 1987 byl přijat na vysněnou Oděskou státní námořní Akademii ke studiu námořní navigace. Během těchto studií se Jiří zúčastnil pěti dálných plavebních praxí na pěti námořních lodích. Tři byly pod vlajkou Sovětského Svazu, jedna pod vlajkou Společenství nezávislých států a ta poslední pod vlajkou České námořní plavby na lodi Berounka. Celková doba praxe na mořích a oceánech trvala přesně dva roky a byla povinnou pro všechny studenty Akademie a nezbytnou pro získání osvědčení Námořník 1. kategorie. Svá akademická studia v Oděse Jiří ukončil 5. března roku 1993 s výtečným prospěchem. V průběhu svého studijního pobytu v Sovětském Svazu měl Jiří unikátní možnost být přímým svědkem proměn sovětské společnosti v rámci tak zvané Gorbačovovy Přestavby, což bezesporu obohatilo jeho životní poznání i názory. Po návratu z Oděsy Jiří nastoupil k České námořní plavbě a pod její vlajkou vykonal na lodi Košice svoji první, ale zároveň i poslední plavbu. Tato plavba přitom trvala přes osm měsíců a jeho funkce na lodi se jmenovala Palubní asistent - navigátor. Po oznámení České námořní plavby o jejím brzkém zániku si Jiří našel zaměstnání v Armádě české republiky, kde se v roce 1995 rekvalifikoval z navigátora na vojenského geografa. Svoji armádní kariéru Jiří Filipovský ukončil v roce 2020 v Praze, kde taky žije se svojí rodinou.