V horskom jazere je nájdená zavraždená baletka. Opodiaľ stojí prázdny fotoaparát, v ktorého šošovke je vyryté číslo. O pár dní neskôr nájde recepčná pochybného hotelíku v jednom z izieb mŕtveho saxofonistu. Stopy ukazujú na rovnakého páchateľa, ktorý zanecháva polícii podivné odkazy. Detektív Holger Munch preto k prípadu prizve skúsenou vyšetrovateľku Miu Krügerová. Spoločne musia zastaviť vyšinutého vraha skôr, než si vyhliadne ďalšiu obeť.

Kniha je v českom jazyku. 

Ukážka z knihy:

Kudrnatému klukovi na zadním sedátku pramičky bylo asi deset a snažil se chovat co nejtišeji. Letmý pohled na otce u vesel ho zahřál u srdce. Zase u táty. Konečně. Uběhlo totiž už hodně času od chvíle, kdy se máma po poslední návštěvě doslechla, co dělali. V tátově domě daleko v lesích, téměř na horách, v barabizně, jak tomu přezdívala. Pokoušel se jí vysvětlit, že nevadí, když táta nevaří takové obědy jako ona, když v domě kouří a v obýváku má pušku. S tou se střílejí bělokurové, ne lidi, ale máma tohle nechtěla slyšet. Už žádné návštěvy. Dokonce zavolala na policii, nebo možná ne na policii, ale každopádně někomu, kdo přišel a mluvil s chlapcem u kuchyňského stolu a zapisoval si do notesu. Potom tátu dlouho neviděl. Až teď.

Rád by mu řekl, že od posledně toho hodně přečetl. Knížky o rybaření. Z knihovny. Že teď zná jména celé řady ryb: síh, sivěn, mník, pstruh, losos, a že se v takovémhle jezeře nenachází štika, protože ta se ráda schovává v rákosí. Tady rákosí nerostlo, hranici vody lemoval mokřad, nicméně kluk mlčel, protože to se naučil. Na rybách se pokud možno nemluví, leda hodně potichu, když táta sám něco řekne.

„První letošní výprava na Svarttjonn," zašeptal otec a přes plnovous se na chlapce usmál.

„Pokaždé je stejně kouzelná,“ poznamenal syn také šeptem a tělem mu znovu projelo teplo, když si všiml, že na něj otec mrkl.

Kluk se to mámě pokoušel vysvětlit už mnohokrát. Jaké je to s tátou. Že se mu u něj moc líbí. Za okny zpívají ptáci. A stromy voní.