Kniha Václava Vokolka není konfesijní, ale nadnáboženská, protože se odvážila rozechvívat srdce člověka bez rozdílu jeho vyznání. Intimita, s níž se dotýká svatých tajemství, je v českém literárním prostředí jedinečná. O čem tedy jeho kniha vypovídá? O utrpení Krista o passio Christi? Jistě. O utrpení člověka o passio hominis? Bezpochyby. To, pro co jsou Vokolkovy Pašije vzácné, je, že rozmnožují naději tam, kde naděje visí na kříži a pod ním se modlí člověk.