Pilíře země, Na věky věků a Ohnivý sloup , tři monumentální historické ságy bestselleristy Kena Folletta dokázaly oslovit miliony čtenářů na celém světě. Nyní přichází autor s dalším románem Večer a jitro, který tuto kingsbridgeskou sérii dějově předchází. Píše se rok 997. Anglie čelí útokům Velšanů na západě a Vikingů na východě. Život je těžký a ti, kdo mají v rukou moc, ji tvrdě využívají a podrobují si spravedlnost, jak se jim zlíbí – často v konfliktu s králem. Králova moc je křehká, zákony se vykládají všelijak, a tak vládne v zemi chaos a krveprolití. 

V tomto nejistém světě vystupují do popředí tři lidé: mladý stavitel lodí, který sní o lepší budoucnosti, když zničující vpád Vikingů zcela zhatí život, v jaký on a jeho budoucí žena doufali; normanská šlechtična, která následuje milovaného manžela přes moře do nové země, kde zjistí, že tamní život se řídí otřesně odlišnými zvyklostmi; a schopný mnich, který sní o tom, že přemění své prosté opatství v centrum vzdělanosti obdivované v celé Evropě.

Anglie se nachází na úsvitu středověku a tito tři lidé se ocitnou v nebezpečném konfliktu s nemilosrdným biskupem, který dělá vše pro nárůst svého bohatství a moci. Epický příběh ctižádosti a rivality, smrti a narození, lásky a nenávisti začíná... Více o románech z Kingsbridge a autorovi se dozvíte na: www.ken-follett.com

Ukážka z knihy:

ČTVRTEK 17. ČERVNA 991
Zůstat vzhůru celou noc je obtížné, zjistil Edgar, i když jde o nejvýznamnější noc vašeho života.

Rozložil si plášť na suchém rákosí na podlaze a ted na něm ležel, oblečený do hnědé vlněné haleny po kolena, což bylo vše, co v létě nosil, ve dne i v noci. V zimě si plášť ovinul kolem sebe a ulehal poblíž ohniště. Nyní však převládalo teplé počasí: do svátku svátého Jana Křtitele zbýval týden.

Edgar vždy věděl, jaké je datum. Většina lidí se musela ptát kněží, kteří vedli kalendáře. Edgarův starší bratr Erman se kdysi podivil: „Jak to, že víš, kdy jsou Velikonoce? a on mu odpověděl: „Protože to je první neděle po prvním úplňku po jednadvacátém březnu, to je jasný.“ Dodat, že to je jasné, byla chyba, protože Erman ho za sarkastickou poznámku udeřil pěstí do břicha. To se stalo před lety, kdy byl Edgar ještě malý. Ted už je dospělý. Tři dny po letním slunovratu mu bude osmnáct. Bratři ho už netlučou.

Zatřepal hlavou. Nahodilé myšlenky ho přivedly do stavu, kdy začal lehce klimbat. Pokusil se lehnout si méně pohodlně, a aby neusínal, strčil si pod záda ruku sevřenou v pěst.

Přemýšlel, jak dlouho ještě bude muset čekat.

Otočil hlavu a ve světle ohniště se rozhlédl kolem sebe. Jeho domov byl téměř stejný jako každý další dům v městečku Combe: z dubových prken, s doškovou střechou a hliněnou podlahou, zčásti pokrytou suchým rákosem z břehů nedaleké řeky. Žádná okna neměl. Uprostřed jediné místnosti se nacházelo čtverhranné kamenné ohniště.