Řecký bůh Apollón, který byl vykázán na Zemi jako ubohý puberťák Lester Papadopoulos, se konečně ocitl na konci své cesty zpět na Olymp. Polobožští přátelé z Tábora Jupiter mu právě pomohli přežít řadu strašlivých útoků a nyní bývalý bůh se svou polobožskou velitelkou Meg musejí poslechnout proroctví, které odhalila harpyje Ella. Lesterova poslední zkouška proběhne v Neronově pevnosti v New Yorku. Najde tam konečně svoje rozhřešení?

Ukážka z knihy:

Možná to byla jenom nervozita z toho, co nás čeká v New Yorku. Po šesti měsících v tomhle bídném smrtelném těle jsem se blížil do finále.

S Meg jsme se propotáceli přes celé Spojené státy a zase zpátky. Osvobodili jsme prastará Orákula, porazili spousty nestvůr a pře trpěli nevýslovné hrůzy americké veřejné dopravy. Nakonec, po mnoha tragédiích, jsme v Táboře Jupiter zvítězili nade dvěma ďábelskými imperátory triumvirátu, Commodem a Caligulou.

Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Mířili jsme zpátky tam, kde naše problémy začaly — na Manhattan, do základny Nerona Claudia Caesara, Megina odporného nevlastního otce a mého nejneoblíbenějšího hráče na housle. A i kdyby se nám nějak povedlo ho porazit, skrývala se v pozadí ještě mocnější hrozba; moje arcinemesis Pýthón, který se uhnízdil v mé posvátné věštírně v Delfách, jako by to bylo laciné ubytování od Airbnb.

V příštích několika dnech tyhle nepřátele buď porazím a stanu se zase bohem Apollónem (pokud mi to dovolí otec Zeus), nebo v boji umřu. Mé dny Lestera Papadopoulose se každopádně chýlily ke konci.

Asi nebylo divu, že jsem byl rozčilený...

Pokoušel jsem se soustředit na malebný západ slunce a nešílet nad nekonečným seznamem toho, co mě čeká, ani nad dvouhlavým hadem v šestnácté řadě sedadel.

Až do Filadelfie jsem to zvládl a nerozsypal se. Ale když jsme vyjížděli z nádraží, začaly mi být jasné dvě věci: 1) amfisbéna nevystupuje, což znamená, že nebude pravidelný denní dojíždějící, a 2) můj radar nebezpečí kvílí silněji než kdy dřív.