New Orleans patří mně.
Neznáte moje jméno, ale ovládám všechno, co vidíte - a taky všechno, co nevidíte.
Můj vliv nezná hranic a mé požadavky jsou vždy splněny.
Nemusel jsem půjčit peníze krachující rodinné palírně, ale těší mě, že je mám v hrsti.
Že mám v hrsti ji.
Neví, že mě zaujala.
Měla být opatrnější.
Bude moje. Dostanu ji. Možná si ji dokonce nechám.
Je načase, aby mi splatila dluh.
Kiero Kilgoreová, už jsi majetkem Lachlana Mounta.

Ukážka z knihy:

JEDNA
Keira
Nejsou to kroky:

Ztuhnu před dveřmi své zamčené kanceláře a zírám na kliku, jako by byla potřísněná antraxem.

Tohle by si mí zaměstnanci netroufli. Vědí, že moje kancelář je zakázané území. A mí rodiče jsou sedm set mil odsud na Floridě, kde žijí jako důchodci z částky, kterou jim každý měsíc posílám z neutěšeného zisku palírny. Jen tak tak se drží nad vodou, dokonce i po čtyřech generacích, které v New Orleansu přežívaly díky výrobě irské whisky.

V tomhle suterénu nestraší. V tomhle suterénu nestraší.

Opakuju si to jako pokřik, dokud mi srdce nezpomalí do téměř normálního rytmu. Ať není uvnitř duch mého mrtvého manžela, nebo pomáhej mi Bůh a znovu Bretta vlastnoručně zabíju.