Chionova kniha otevírá v oblasti filmových studií novou oblast: jestliže filmová teorie nahlíží svůj předmět zpravidla z hlediska vizuality, Chion situuje výchozí bod svých analýz do zvukového aspektu filmu. Uvažuje o potencialitě, kterou hlas ve filmu disponuje, a to zvláště tehdy, když je prezentován jako něco, co není bezprostředně spjato s jednoznačně určitelným nositelem. Tato originální interpretace zvukového filmu uvádí filmovou teorii do kontaktu s dalšími obory: s psychoanalýzou, gender studies, literární teorií či muzikologií.