"Karel byl skutečnou hvězdou, prostě božský." Eva Pilarová

Všichni ho znali a znají, fanynky a fanoušci ho milovali a nadále nosí v srdci. Jedinečného umělce a zároveň mimořádného i neobyčejně obyčejného člověka s krédem obsažným a současně prostým, takovým, jaký byl on sám: 

"Žít."

Jedno slovo, které bezpochyby svým životem i dílem vrchovatě naplnil. Když se objevila zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, i za kousek sebe, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem kráčícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě neopakovatelným a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který zůstává v našich srdcích...

Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentoval Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Proslul i v Americe, prosadil se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu".

Odkaz Karla Gotta, který stál na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpíval kolem tisíce písní a vydal přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje.

"Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům."

Jako mladičký chtěl být mašinfírou parní lokomotivy, později malířem, stal se světoznámou pěveckou hvězdou. Karel, přítel mnoha krásných i zajímavých žen, zatoužil v pozdějším věku po manželství a rodině, ač takové tajemství dlouho držel v sobě, až do svých 68 let. Pak se poprvé a naposledy oženil. V lednu 2008 v Las Vegas.

"Jsi ta pravá. Děkuji Ti za vše, jsem šťastný, že tě mám," vyznal se manželce Ivaně, podobně jako ve stejnojmenné písni - "Ty jsi pro mě ta pravá a já Tvůj muž...", když společně s dcerami Charlotte Ellou a Nelly Sofií slavili desáté výročí svatby. "Život sám beru jako veliké štěstí. Ale pokud bych měl být konkrétní, tak v osobním životě to bylo setkání s Ivankou a narození mých dcer."

Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného, muže, který v mnohých směrech ukazoval, jak se správně chovat a žít. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner. Hold mu vzdají operní diva Eva Urbanová a tři české slavice - Eva Pilarová, Hana Zagorová a Lucie Bílá. A právě Lucie, Karlova dlouholetá kamarádka, vysloví podstatné:

"Slova jsou zbytečná. S Karlem Gottem odchází doba, která se nevrátí. Byl ikona, legenda, úžasný člověk, báječná hvězda, nenahraditelná bytost."

Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí.

Mějme tedy na paměti, že Gott byl a zůstává jedním z největších Čechů, šlechticem hudby a gentlemanem života, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Takže mu rádi vzkážeme:

"Karle, díky."