Strhující a mrazivá reportáž je očitým svědectvím slovenského novináře přímo z místa konfliktu a živým kaleidoskopem mnoha životních příběhů, jež autor na východě Ukrajiny posbíral na obou stranách fronty. osudu Gruzínce Mamuky, bojujícího s ruskou agresí s kalašnikovem v ruce už od čtrnácti let, Jirky, českého dobrovolníka v řadách doněckých separatistů, Lízy z Luhanska, smiřující se s údělem uprchlice a zneužívané ženy, a řady dalších. Forró nevytvořil jen plastický obraz válečné každodennosti, ale také brilantní analýzu příčin zamrzlých konfliktů v prstenci obklopujícím Ruskou federaci, v gruzínské Abcházii a Jižní Osetii, moldavském Podněstří či naposled na Ukrajinském Donbasu.

Ukážka z knihy: 

Základní charakteristikou hybridní války je schopnost nastavit a koordinovat bojové aktivity tak, aby zůstaly pod prahem běžného rozpoznáni a náležitých reakcí. Slouží k tomu nevojenské metody jako civilní nátlak, vypouštění dezinformací a reálné bojové scénáře zamaskované za ozbrojené občanské rebelie nebo nikým neuznané polovojenské skupiny. A tohle všechno zažil Mamuka v Gruzii hned několikrát. Není tedy divu, že když proevropští demonstranti na kyjevském Majdanu začali v lednu 2014 ohrožovat ruské zájmy a vzápětí začali umírat pod kulkami snajprů, rozsvítila se mu v hlavě červená kontrolka.

No a dál už se eskalace krize vyvíjela přesně podle schématu, který tak dobře znal z domova. Gruzie v jeho důsledku přišla během tří separatistických válek od začátku devadesátých let zhruba o dvacet procent svého území. Vznikly na něm dva fiktivní státy Abcházie a Jižní Osetie, které nic nevyrábějí, nedokážou se postarat o základní potřeby svých obyvatel a jejichž existence stojí a padá se zájmy Ruské federace.