Monografie se zabývá právními problémy vyplývajícími z použití informačních a komunikačních technologií při správě daní, tedy v daňovém právu procesním.

Elektronizace správy daní je specifickou oblastí elektronizace veřejné správy, ve které se do značné míry uplatní omezení vyplývající ze zvláštní povahy správy daní, a to zejména při práci s informacemi. Správa daní je založena na překonávání informační asymetrie mezi daňovým subjektem a správcem daně, což s sebou nese jak potřebu intenzivního sběru údajů o daňových subjektech, tak zachovávání povinnosti daňové mlčenlivosti jako jedné z nejzásadnějších hodnot sledovaných při správě daní. Kniha proto analyzuje, které postupy obvyklé v jiných oblastech veřejné správy lze aplikovat při správě daní a které jsou naopak z principu vyloučeny.

Autor popisuje trendy v oblasti elektronizace správy daní obvyklé v České republice i v zahraničí a na základě toho zkoumá jednotlivé konkrétní právní aspekty, které z nich vyplývají. Zkoumanými oblastmi elektronizace správy daní jsou zejména elektronická komunikace se správcem daně, externí správa informačních systémů správce daně, zásahy do soukromí při správě daní včetně vytěžování dat (data mining) a sledování daňových subjektů v reálném čase a odpovědnost za selhání nástrojů poskytnutých správcem daně. Závěrem knihy autor formuluje právní principy, které se týkají elektronizace správy daní, a porovnává je s právními principy, kterými se řídí elektronizace veřejné správy obecně.

Kniha reaguje i na aktuální kauzy, například na nález Ústavního soudu č. 337/2019 Sb., kterým došlo ke zrušení § 72 odst. 1 daňového řádu, upravujícího formulářová podání.

Kniha je určena pro širokou odbornou veřejnost zabývající se teorií i praxí správy daní nebo využití informačních technologií v rámci veřejné správy.