Knížka Terezy Boučkové shrnuje její dosavadní prozaické dílo. Boučková na sebe upoutala značnou pozornost již prvním dílem Indiánský běh. Zaujala jak sugestivním tématem, tak originálním zpracováním - její vzpomínky na dětství, dospívání a dospělost v období totalitního režimu lze chápat nejen jako kontroverzní výpověď o reálné době, ale i o reálných lidech, byť se skrývali za důmyslnými přezdívkami. Další novely Křepelice a Když milujete muže do jisté míry Indiánský běh nasledují: ke zpracování osobních zážitků a traumatizujících pocitů se přidává druhé klíčové téma, mateřství a láska, jadno chápaná jako přitažlivá síla a radost, druhé jako osud... Román Krákorám naznačuje další směřování její poetiky. Formálně zůstává Boučková "stejná", příběh nadále fragmentarizuje do krátkých kapitol, úsečných odstavců a vět. Přesto tu nastává posun od niterné, subjektivní výpovědi k obecnějšímu sdělení především o naší posttotalitní současnosti.