Kellen a Reichis si zvykají na život ochránců mladé královny. Tisíce kilometrů daleko se však chystá zničující válka, před kterou varovali Argosané. Z nečekaného zdroje přichází zpráva, že existuje způsob, jak by Kellen mohl zabránit staletím krveprolití na kontinentu. Musel by však být ochotný pro to zabíjet…Kellen a jeho sestra Shalla se nyní ocitají každý na jiné straně a láska ani věrnost je nemohou ochránit před volbami, které musejí učinit.

Ukážka z knihy: 

Karetní trik
Stařík mi rozdal eso. Zvedl jsem ho a vzápětí nechal spadnout lícem nahoru vedle dalšího esa a dvou spodků přede mnou. Jeden roh karty přistál na plesnivém, vysušeném drobtu chleba přilepeném ke stolu. Ležela teď nakloněná ke mně, jako hy zdůrazňovala to, co bylo zřejmé.

„Dva spodci, každý s esem," řekl jsem. „To je dvojice kopiníků."

Stařík se sklonil nad stolem a jeho dlouhé hnědé mastné vlasy a vousy rámovaly křivý úsměv. Zamával rukama, jako by ho právě smetly okolnostmi, které nemohl předvídat.

„Takže jsem zase prohrál, co?“

Rozhlédl se po místnosti, jako by hrál divadlo pro publikum. Lokál byl prázdný, až na jednoho opilce chrápajícího v koutě a hostinského, který se věnoval nevděčné práci: vytírání podlahy.

Stařík se ke mně otočil zády, jednu ruku nechal klesnout do klína a druhou přivolal hostinského, aby nám natočil nové pivo do džbánků, které nebyly o nic čistší než prkna podlahy.

„Nezdá se, že bys hrál karty kdovíjak dobře," poznamenal jsem.

Můj protivně veselý společník se na mě usmál. Měl dokonalý chrup. Špinavé mastné vlasy, potrhaný plášť, vychrtlý jako hrábě. Jeho sandály mi připomínaly taková ta svlékací představení, při kterých si tanečnice omotaly tělo látkovými pruhy a svíjely se na jevišti; nedalo se říct, že jsou nahé, ale určitě by nastydly, kdyby vyšly ven. Ale ty zuby? Rovné. Vyčištěné. Dokonalé. Jediný pohled na jeho ruce mi odhalil prsty bez mozolů a nehty pečlivě ošetřené.

„Člověk se musí sám sebe ptát, co asi tak může způsobit, že lord mág zabloudí do téhle hospody a začne prohrávat v kartách krvavé peníze," poklepal jsem na komínek mincí na mé straně stolu. Na začátku večera jsem měl jenom jednu.

Stařec pokrčil rameny. „Třeba jsem povznesen nad takové malichernosti, jako jsou peníze."

„Třeba," řekl jsem a zhluboka se napil piva, čehož jsem vzápětí litoval. „Na druhou stranu, možná ti nevadí sledovat, jak celý večer přesunuju mince z tvé strany stolu na svoji, protože nemáš v úmyslu nechat mě s nimi odejít."

Mág posbíral karty a znovu je začal míchat. „Řekli mi, že jsi chytrý."

„Nezapomeň jim za ten kompliment poděkovat."

Rozdal na další Přepadení země. Čtyři karty každému. Počítaly se pouze karty s figurami.

Podíval jsem se na svoje karty a zjistil, že všechny čtyři jsou dvojky. Děda mi právě rozdal osminohého koně. Řekl bych, že tentokrát mě nechtěl nechat vyhrát.