Na Friedrichových obrazech Mnich na mořském pobřeží a Opatství v dubovém lese vidíme dualitu horizontu a fragmentu, vzdáleného a blízkého, nekonečna a časovosti. Ke vznešenému nekonečnu se romantický divák vztahoval s nenaplnitelnou touhou, jejíž relikty představují fragmenty, ruiny, které romantici chápali jako metafory lidského zlomkovitého poznání a vnímání. Na Friedrichově malbě pohlíží faustovská postava mnicha do neprostupné temnoty a mlhy, jež zahalují výhled k horizontu. Friedrich chápe mlhu a temnotu jako otevřený prostor pro divákovu imaginaci a evokování představ vznešena. Malby Caspara Davida Friedricha reflektují a spoluvytváří romantický úzus myšlení, v němž se výrazně uplatňují pojmy a představy horizontu, fragmentu, temnoty, hieroglyfu či prázdna.