I když jeho poezie opovrhovala některými ideály starého Říma, on sám byl dítětem tohoto "zlatého města". Jako mladík plnými doušky hltal všechny rozkoše, jež mu nabízelo, dával na odiv svou nespoutanost, i když byl závislý na římské slávě. Jeho pohled na lásku není, jak bychom možná čekali plný vášně a bláznivých emocionálních ataků, ale naopak je to kultivovaná hra se svými pravidly, kterými se musí řídit adept lásky, pokud chce uspět. A právě úspěch je měřítkem Ovidiova pohledu na milostný vztah. Jedná se o strategickou partii podobnou válečnému tažení. Přesto vytvořil jedinečnou poetickou mozaiku římského života, kde Amor s Venuší bdí nad osudem milenců.