Na okraji Edinburghu je nalezeno pohozené dívčí tělo s vyřezanými kusy kůže. Když později inspektor Luc Callanach objeví vedle opuštěného kojence strašidelnou postavičku, pochopí princip zvrácené hry: vrah bere materiál na panenky z těla svých obětí. Navíc někdo drogově závislým v bezvědomí vyřezává do tváře písmeno Z. Jde o stejného pachatele? Luc a jeho kolegyně Ava musí vypátrat zabijáka dřív, než udeří znovu – stihnou to, nebo už je příliš pozdě?

Ukážka z knihy:

KAPITOLA PRVNÍ
ZOEY
Kůži si odírala o kameny. Do masa se jí zarýval štěrk. Přesto se plazila dál.

Smrt byla ghúlem ve tmě, který se k Zoey s každým dalším drásavým krokem plíživě blížil. Co nevidět jí na ramenou přistanou jeho ledové prsty. Zastaví, teprve až v ní nezbude už ani kapka krve. Byla vděčná za černočernou tmu podzimní noci. Aspoň neviděla, jak po těch napáchaných zvěrstvech vypadá její tělo. Ta troška sil, které jí v horních končetinách zbývaly, ji opustila. Ještě se po loktech trochu posunula dopředu. V žilách, jimiž jí kdysi kolovala plazma, jí nepřestávala proudit naděje.

Zkažená, pomyslela si. Ten muž jí slíbil, že ji nechá žít, když se dozná. „Jsem zkažená," zašeptala do prachu. Tolik chtěla přežít.

Ovládla ji agónie, jejíž ničivá intenzita jí přitlačila obličej k asfaltu silnice. Do tohoto dne se považovala za odbornici na bolest. V minulosti už měla zlámané kosti, prasklý ušní bubínek, přeražený nos, ale nic z toho ji nepřipravilo na muka, která lidské tělo snese, než přijde smrt.

Zvedla obličej z tvrdého povrchu a donutila neochotné pravé koleno, aby se posunulo ještě o několik centimetrů kupředu. Někdo přijede, řekla si. Brzy někdo přijede. To si ale myslela už celé dny. Kde jsou ti zachránci, kteří se ve filmu vždycky zjeví za pět dvanáct, kde jsou, když je člověk potřebuje?

Ze svého běžného života byla vytržena v neděli odpoledne, takže je to už týden, co ta noční můra začala.