Dílo předního českého historika je dodnes nejucelenějším pokus em vyložit české 19. století prostřednictvím přesné metodické konstrukce a současně to je i ojedinělý dokument vývoje českého myšlení v 70. letech 20. století, kdy kniha poprvé vyšla (1978). Urban tehdy překonal jednostranné výklady a zpochybnil stará pojetí tzv. českého národního obrození. Ve třech liniích (ekonomické, sociální, politické) završených analýzou vztahu společnosti a státu vytvořil obraz toho, jak složitě a ve vzájemném propojování různých procesů vznikala národní občanská společnost industriálního věku. Edici Urbanova textu předchází studie Miloše Havelky o odrazu strukturalistického myšlení v Urbanově díle a esej Martina Sekery o českém dějepisectví v 70. letech 20. století.