Zikmund Lucemburský byl druhorozenýsyn císaře Karla IV., římskýkrál a císař, jehož skráně zdobilytaké uherská a česká královská koruna.Téměř půlstoletí patřil k největšíma nejúspěšnějším vládcůmpozdního středověku a předevšímv Německu a Maďarsku jej považujíza jednoho z nejvýznamnějšíchpanovníků. Vyřešil dlouhé papežskéschizma, usiloval o reformu církve, prováděl skutečně evropskoupolitiku, posílil postavení římské říše i jejího vládce a nakonecdosáhl i usmíření katolické církve s husitskou. V Čechách se naopakvždy těšil pověsti „lišky ryšavé“, která mnohokrát oklamalaa podvedla svého bratra Václava IV., vylákala do Kostnicea nechala upálit Jana Husa a vedla proti husitům dlouhé a krutéválky, které zcela zdevastovaly zemi. Ani poté, co skutečně usedlv roce 1436 na český královský trůn, neprojevil se jako panovník,jemuž skutečně leží na srdci blaho a prospěch jeho země.Už současníci charakterizovali Zikmunda Lucemburského jako„muže dvou tváří“, který vždy sledoval především vlastní prospěcha neváhal lhát i podvádět, ale byl také schopný kompromisua po svém otci mistrem diplomacie. Stal se tak v mnoha směrechjeho důstojným pokračovatelem a jako první přišel s ideouvytvoření „podunajské monarchie“ z českých, rakouských a uherskýchzemí, která se stane účinnou hrází proti osmanským výbojůmi proti odstředivým tendencím v německých oblastech.V mnohém tak předběhl svou dobu – možná právě proto byl a jestejně nekriticky obdivován a veleben jako odsuzován a pomlouván…