Osamocená múza poletující nad ramenem umělcovým,náhle usedá a zapouští hluboko své kořeny.V tom se zdá býti vnímání reality utlačeno tím snovým,průzračnou inspirací nové synapse stvořeny.Skrz prsty starého pošetilce proplouvá silný tok energie,zastavující se až na hrotu jeho dlouhého štětce.Z poza košile jak výbuch sopky jeho horoucí srdce bije,když dotknou se štětiny plátna, hrdě však měkce.Svými prudkými pohyby, jež připomínají šermířský mač,svádí tu souboj s emocemi a vnitřními démony.Pak padne k zemi a v levém uchu ozve se mu, nemáš zač,však kdo ví, co dělo se na druhé straně opony