Kniha Tisíc tváří hrdiny byla poprvé vydána v roce 1949, od té doby se stala klasickou studií, která zpracovává mytologéma hrdiny a jeho proměny v různých archaických tradicích. Kniha se tak dotýká i stále aktuální otázky, do jaké míry je tento mytický praobraz významný i pro moderního člověka a jak spoluutváří podobu jeho životní cesty.Úvod„Pravdy obsažené v náboženských doktrínách jsou konec konců natolik zdeformované a systematicky zakrývané,“ píše Sigmund Freud, „že většina lidí v nich nedokáže rozeznat pravdu. Je to stejné, jako když malému dítěti říkáme, že miminka nosí na svět čáp. I v tomto případě sdělujeme pravdu zahalenou do symbolického hávu, neboť víme, co znamená velký pták. Ale dítě to neví. Slyší pouze překroucenou část toho, co říkáme, a má pocit, že bylo podvedeno. Víme, že právě tento dojem často bývá zdrojem dětského vzdoru a nedůvěry vůči dospělým. Došli jsme k názoru, že v hovoru s dětmi je lépe vyhýbat se takovému symbolickému zakrývání pravdy. Dětem bychom neměli upírat znalosti o pravém stavu věcí, přizpůsobené ovšem jejich intelektuální úrovni.“1Předkládaná kniha si klade za cíl shromáždit nepříliš složité příklady, jejich prostřednictvím odhalit některé pravdy skryté za náboženskými a mytologickými postavami a nechat z nich samovolně vyplynout starobylé významy. Staří učitelé dobře věděli, co říkají. Jakmile se znovu naučíme číst jejich symbolickou řeč, potřebujeme už jen nadání najít to podstatné a znovu nechat promluvit jejich učení. Nejprve se však musíme naučit mluvnici symbolické řeči. Neznám lepší klíč k tajemství symboliky, než je psychoanalýza. Kdybych ji nepovažoval za správný postup při zkoumání subjektu, nepoužíval bych ji jako jeden z možných přístupů. Dále je zapotřebí shromáždit množství mýtů a národních pověstí ze všech koutů světa a nechat symboly promlouvat jejich vlastní řečí. Na povrch okamžitě vyplynou všechny podobnosti: zjeví se rozsáhlá a úžasně stálá soustava základních pravd, podle nichž lidstvo žilo po tisíce let své existence na této planetě.