Jedného mrazivého rána nájde po prebudení matka svoju dcéru v kaluži krvi a zmrznutú na malej predzáhradke. Kto mohol vykonať takúto vec - zavraždiť obeť na prahu jej vlastného domu, ešte k tomu na Štedrý večer?

Po poslednom, veľmi bolestnom prípade sa Erika Fosterová cíti zraniteľná, ale nakoniec sa rozhodne, že sa ujme aj tohto vyšetrovania. Akonáhle začne pracovať, objavia správu o útokoch v rovnakej, doteraz pokojnej štvrti Londýna. Všetky spája jeden detail - obete boli napadnuté čierno oblečenú postavou s nasadenou plynovou maskou ...

Kniha je v českom jazyku.

Ukážka z knihy:

Byl pozdní štědrý večer, když Marissa Lewisová vystoupila v Brockley z vlaku na nástupištč a spolu s opilým davem zamířila k můstku pro pěší. Vzduchem línč poletovaly první sněhové vločky, z lidí sálalo teplo a alkohol a všichni už toužili být doma a začít oslavovat.

Marissa byla nádherná žena s temné modročernými vlasy, fialkově zbarvenýma očima a postavou přesýpacích hodin. Byla hrdá na to, že patří k tomu typu dívek, před kterým vás bude vaše matka varovat. Vracela se domů z klubu v Londýně, kde vystupovala jako tanečnice burlesky. Na sobě měla dlouhý černý vintagc kabát s propracovaným kožešinovým lemováním, výrazně světlý make-up, umělé řasy a karmínovou rtěnku. Když došla ke schodům na můstek, shora se k ní otočili dva mladíci a lačně ji pozorovali. Sledovala jejich pohled, takže viděla, že se jí spodní část kabátu rozepnula, a jak stoupala po schodech, zpod kabátu jí probleskovaly punčochy a podvazky, které měla na sobě při vystoupení. Zastavila se, aby si zapnula velké mosazné knoflíky. Dav se řinul kolem ní.

„Doufám, že to není pravá kožešina," zamumlal hlas za ní. Marissa se ohlédla na kostnatou mladou ženu a jejího stejně vyhublého přítele. Oba byli oblečení v pomačkaných zimních kabátech a žena mčla dlouhé mastné vlasy.

„Ne, není pravá opáčila Marissa pevným tónem a oslňujícím úsmévem maskovala lež.

„Mně ale jako pravá připadá," oponovala mladá žena. Její přítel jen stál a zíral s pootevřenou pusou na krajky a podvazky, dokud si Marissa kabát nezapnula.

„Franku!" vyštěkla žena a táhla ho nahoru po schodech.

Kožešina lemující Marissin kabát byla pravá. Velmi výhodné ho koupila v Soho ve vintage obchodě s použitým zbožím. Stejně jako kosmetický kufřík, který nesla zavěšený přes rameno.

Marissa vystoupala zbývající schody a vydala se přes můstek. Pod ním se v měsíčním světle leskly koleje a střechy domů začínal pokrývat sněhový poprašek. Když došla téměř na konec, všimla si, že oba mladíci zpomalili a čekají na začátku schodiště. Tlukot srdce sejí zrychlil.

„Můžu vám pomoct?" zeptal se ten vyšší a nabídl jí ruku. Byl hezký, měl zrzavé vlasy a jeho obličej měl zdravě červenou barvu. Na sobě měl třídílný oblek, dlouhý hnědý kabát a naleštěné hnědé kožené boty. Jeho přítel neměl tak vysokou postavu, oblečený byl téměř identicky, ale co se vzhledu týče, nebylo mu tolik přáno.

„Poradím si," odtušila.

„Klouže to," trval na svém a rukou se jí zaklesl do podpaží. Blokovali polovinu schodiště, které vedlo dolů. Marissa na mladíka na okamžik upřela pohled a rozhodla se, že by mohlo být jednodušší pomoc akceptovat.

„Děkuju," řekla a přijala nabízené rámě. Mladíkův menší přítel jí chtěl vzít kufřík, ale Marissa zakroutila hlavou a usmála se.