Druhý díl trilogie o vznešených paních francouzského středověku dává nahlédnout do každodenního života skutečných žen vysoké společnosti té doby (tedy nikoli již emblematických postav královen, světic či hrdinek literárních děl), které přežívaly ve vzpomínkách svých potomků a v genealogických spisech, jež se ve 12. století začínají objevovat jako významný argument v dědických a následnických sporech a v takzvaných incestních procesech a z nichž se některé zachovaly. Ukazuje, že tyto ženy sice byly oslavovány hlavně ke cti a slávě svých manželů a synů, ale že uvnitř "domácnosti" - jež ovšem obsahovala celé panství - a v řízení jejího hospodářství byly skutečnými vládkyněmi.