Večný tulák na nekonečnej ceste. Čo všetko zažije počas svojho putovania?

Jack Reacher je osamelý vlk, bludný rytier, milovník žien, zástanca slabých a hrozba pre všetkých zloduchov. Putuje bez zbytočnej batožiny, nemá cieľ, a kdekoľvek sa zastaví, narazí na nejaké ťažkosti. Čo je smola pre tých, ktorí ich spôsobili. Jeho otec bol vojak, a preto Reacher aj jeho starší brat Joe vyrastali na rade amerických základní po celom svete. Áno, Reacher - hoci ho pokrstili Jack, no nikto z rodiny ani nikto z ostatných ľudí ho tak neoslovoval. Vždy bol skrátka Reacher. Skúsenosti zo stále nových a nových miest, kedy sa musel presadiť medzi deťmi ostatných vojakov, ale získať si rešpekt aj u miestnych chalanov, sa mu hodili aj neskôr. Napríklad keď ako teenager zažil veľký výpadok prúdu v New Yorku, keď musel vyšetriť vraždu mladej dôstojníčky na osamelej ceste v Georgii alebo sa stal svedkom na prvý pohľad bežnej krádeže kabelky v malom mestečku v Maine.

Okrem dlhého radu románov napísal Lee Child o svojom hrdinovi tiež tucet poviedok, ktoré všetky zhromaždil do tohto zväzku. Jedenásť z nich vyšlo v časopisoch alebo samostatne ako e-knihy; dvanásta - zaradená na úvod súboru - doteraz nebola publikovaná.

Ukážka z knihy:

PŘÍLIŠ MNOHO ČASU

Minuta má šedesát vteřin, hodina šedesát minut, den dvacet čtyři hodin, týden sedm dnů, rok padesát dva týdnů. Reacher provedl z hlavy přibližný výpočet a došel k závěru, že každých dvanáct měsíců je dlouhých něco přes třicet milionů vteřin. Během kterých dojde ve Spojených státech téměř k deseti milionům závažných zločinů. Zhruba k jednomu každé tři vteřiny. Nejsou vzácné. Spatřit jeden na vlastní oči, zblízka a přímo před sebou, není úplně vyloučené. Záleží samozřejmě na místě. Zločiny se odehrávají tam, kde se pohybují lidé. Střed města je pravděpodobnější než střed louky.

Reacher se nacházel v polozapomenutém městě v Maine. Ne u jezera. Ne na pobřeží. Nemělo nic do činění s humry. Kdysi ale bývalo k něčemu dobré. To bylo jasné. Mělo široké ulice a cihlové budovy. Vznášel se nad ním duch dávno zašlé prosperity. Z toho, co patrně bývaly luxusní butik, se staly laciné obchody se vším možným. Město však nepropadlo úplnému zmaru a zkáze. V obchodech se prodávalo. Byly v něm kavárny. Se stolky na chodnících. Ulice by se daly označit téměř za rušné. Pomáhalo počasí. Byl první jarní den a svítilo slunce.

Reacher zabočil do ulice tak široké, že z ní vykázali provoz a nazvali ji náměstím. Před strohými červenými budovami po obou stranách stály kavárenské stolky a v prostoru mezi nimi bloumalo zhruba třicet lidí. Ta scéna se otevřela přímo před Reacherem a náhodně roztroušené lidi měl čelné před sebou. Později si uvědomil, že ti, na kterých nejvíc záleželo, tvořili dokonalé velké tiskací T.