Druhá manželka krále Václava IV., pocházející z rodu bavorských Wittelsbachů, je hlavnípostavou nové knihy historičky Boženy Kopičkové. Ta po Elišce Přemyslovně vřazuje do ediceVelké postavy českých dějin už druhou z českých královen středověku. Žofie se v jejím podánípředstavuje jako výrazná osobnost, zřejmě obdařená fyzickým půvabem, ale také přemýšliváa citlivá. Autorka bourá zažité stereotypy o nešťastném manželství labilního českého krále Václavaa jeho druhé ženy a dokazuje naopak, že jejich vztah byl, alespoň po jistou dobu, velmipevný i šťastný. V turbulencích doby neodvratně směřující k propuknutí husitské revoluce sečeská královna Žofie musela vyrovnávat s dramatickými událostmi, jako bylo například uvězněníjejího královského manžela, ale i s duchovními podněty reformního husitského směru.Podpora, kterou královna Žofie věrně poskytovala ranému husitství včetně jeho hlavníhopředstavitele, našla odraz i v Husových listech z Kostnice. Po smrti krále Václava IV. v roce1419 byly další osudy královny-vdovy Žofie neradostné: odebrala se se švagrem, císařemZikmundem, do exilu v Bratislavě, kde v nuzných podmínkách, nedůstojných středověkýchkráloven-vdov, strávila zbytek života. Znovunalezená katolická zbožnost, ale i osobní hořkosta smutek se odrážely v černé barvě jejího oblečení, které nosila až do konce svých dní.