Většinu dovolání podaných v civilním řízení Nejvyšší soud odmítne proto, že neobsahují dostatečnévymezení předpokladu přípustnosti nebo dovolacího důvodu. Těmito nedostatky dovolání trpí přesto,že je zpravidla sepisují advokáti. Již z tohoto faktu je zřejmé, že výklad ustanovení o tomto opravnémprostředku způsobuje zásadní obtíže. Nejistotu, jak Nejvyšší soud s konkrétním dovoláním naloží,prohlubuje i rozpor mezi judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ohledně otázky, zda a dojaké míry je předpoklad přípustnosti dovolání samostatnou náležitostí dovolání, nebo jestli stačí, kdyžje jasně vymezen jen dovolací důvod. Nejasné je i to, zda je možné dovolání do rozhodnutí ve věcisamé opřít jen o procesní vadu, které se dopustil nebo kterou toleroval odvolací soud. Diskuzevzbuzuje i to, za jakých okolností Nejvyšší soud musí za účelem rozhodnutí o dovolání nařídit jednání.Tato monografie se zabývá výše uvedenými problémy a vyjadřuje se i k dalším nejasnostem vevýkladu ustanovení o dovolání. Je určena širší právnické veřejnosti, která přichází do styku sinstitutem dovolání. Zejména advokátům, kteří se chtějí vyhnout klientům těžko vysvětlitelnémunedopatření, že jejich dovolání bylo odmítnuto pro vady.