Rok 1699, koloniálna Karolína. Na pobrežné mestečko Fount Royal sa znáša temný tieň salemských čarodejníckych procesov. Masové šialenstvo a davová psychóza vrcholí. Ľudia náhlivo opúšťajú svoje príbytky a odchádzajú inam.

Do mesta je povolaný sudca Izák Woodward sprevádzaný mladým pisárom Matthewom Corbetta, aby usvedčil zo spolčovania s diablom elegantnú a inteligentnú vdovu Rachel Howarthovou, vinnú z vrážd, nepriaznivého počasia a hrozných, nevysvetlitelných udalostí.

Čoskoro je zrejmé, že v tunajšej komunite každý niečo tají. Obaja zástupcovia práva sa ocitájú v strede dokonale pripraveného sprisahania, vražedných intríg i zvieracieho magnetizmu, ktoré prerastajú všetkými vrstvami spoločnosti. Manipulácia s poverčivosťou i zakorenenými anachronizmy pohltí každého, kto sa im postaví do cesty. Ľudia prahnú po krvi. Obetná hranica je postavená, oprátky na šibenici sa nedočkavo pohupujú ... Nikto si však neuvedomuje, ako pominuteľná je hranica medzi živými a mŕtvymi, obeťami a ich katov...

Ukážka z knihy:

Kapitola první

     Přišel čas, kdy oba pocestní věděli, že by je mohla zastihnout noc a že je třeba najít přístřeší. Byl to den veselý leda pro žáby a blátošlapky. U lidí však nízké šedivé mraky a chladný déšť ovíjely pouta kolem duše. Podle kalendáře měl vládnout vlídný, možná i veselý květen, ale toho roku se tvářil jako lakomec se staženými rty, kradoucí kostelní svíce.

     Proudy vody propadaly hustými větvemi spletenými čtyřicet stop nad -silnicí. Listí prastarých dubů a jilmů, i jehličí vznešených borovic, mělo spíše barvu ebenu než zelené. Mohutné kmeny pokrýval mech a hnědé skvrny lišejníků velikosti kovářovy pěsti. Navíc říci, že se pod těmito větvemi nachází silnice, bylo lehkovážné tvrzení: z mlhy do mlhy se nořila rozrytá, blátivá brázda.

    „Klid, klid." volal kočí povozu na dvojici lopotících se koníků. Z nozder jim stoupala pára a pohublé slabiny se chvěly před váhou dřevěných kol valících se břečkou. Mířili na jih. Kočí měl při ruce bičík, ale neměl v úmyslu ho použit. Zvířata, vypůjčená z městských stájí Charles Townu, dělala, co mohla. Pod nasáklou plachtou z pytloviny hnědé barvy a za neopracovanou deskou z borového dřeva, z niž příležitostné opadávaly třísky do zadní části pro cestující, stály dva kufry různé velikosti, cestovní taška a pouzdro na paruky. Všechna čtyři zavazadla byla poseta šrámy a promáčklinami prozrazujícími zacházeni v nedůstojných přepravních podmínkách.

     Nad hlavami uslyšeli zahřmění. Koně s námahou zvedali kopyta z bláta.

    „No tak, pohyb," pronesl kočí bez náznaku vzrušeni. Vlažně mrskl opratěmi. Na rukou měl šedé plátěné rukavice. Bez dalších slov se posadil. Kapky deště padaly ze zakroucených okrajů jeho černého, blátem zastříkaného třírohého klobouku na temný kabátec nasáklý vodou.

    „Můžu vám je vzít, pane?"