Knihu Ženy, od Charlese Bukowskiho, můžete stejně snadno milovat, ale i nenávidět. Pro slabší povahy, puritány a čtenáře Harlekýnek jsou knihy Bukovskiho poněkud studenou sprchou. Tito lidé se pak diví, čím že, si to získaly světový věhlas. Je to neuvěřítelný naturalizmus podání děje, chybí okrasy a kudrlinky, každá posatava je naprosto přirozená. Spád dialogů nemá obdoby. Témata psal život, většinou autobiografická. Nejinak je tomu i v knize Ženy. Nahlédneme do života 50-ti letého Henryho Chinaskiho. Na začátku knihy se dozvíme, že několik let neměl ženu. V průběhu knihy je toto prohlášení znegováno asi desítkou žen, které slavného spisovatele navštěvují v jeho kalifornském domě. My jsme svědky těchto více méně podivných návštěv. Vtipné a rychlé dialogy notně podlévané plechovkami piva a jiného alkoholu, postelové scény. Bukowski si v životě vybral chlast a zůstává mu věrný, věrnější než všem ženám. Všechny odchází, ať už jakýmkoliv způsobem. Po přečtení knihy možná budete o něco melancholičtější a váš vztah k ženám se malinko změní.