Laskavý humor příběhu je postaven především na zápase s angličtinou nejen pana Kaplana, ale i dalších přistěhovalců do New Yorku. Krejčí Hyman Kaplan má takřka geniální schopnost přešít jazyková pravidla tak, aby netísnila jeho neuvěřitelnou vyřídilku. Urputná vážnost, se kterou dospělí ke svému vzdělávání přistupují, přináší řadu zábavných a úsměvných situací.

Pan Kaplan má stále třídu rád je jistě jednou z nejčtenějších knih a stále vyvolává bouře smíchu.

Autor knihy Leo Rosten se narodil v Polsku a posléze žil v Americe, svou zkušenost s výukou a učením cizích jazyků přenesl do knih o panu Kaplanovi.

Třída pana Kaplana je součástí Večerní přípravné školy pro dospělé v New Yorku, kterou navštěvují přistěhovalci, kteří se chtějí nebo jsou nuceni naučit jazyk své nové země. Středem třídy je Hyman Kaplan, ostatní žáci se dělí na jeho odpůrce či fanatické stoupence. Pan Kaplan je nesmírně pilný a nadšený student, který nicméně dokáže vyrobit více chyb než zbytek třídy. Dokáže také rozproudit jiskřivou debatu, ve které všichni žáci vytvoří chyb ještě více. Protiváhu k explozivní výřečnosti pana Kaplana je uměřená a vždy pečlivá slečna Mitniková, která na otázky vždy odpovídá správně.

Studenti večerní školy přišli zrůzných zemí Evropy i celého světa, jejich angličtina je „kontaminována“ jejich původní, jazykem. Z toho pramení doslova ohňostroje slovních hříček a věčné zoufalství jejich učitele, profesora Parkhilla.

Odpověď na otázku, zda je pan Kaplan příliš hloupý nebo naopak příliš chytrý, to se nedozvíme ani my, ani pan profesor.


„Hádka je samice od hada.“

oblíbená jídla pana Kaplana: „rošpif“, „oplozená topinka“, „podžemované chlívanečky“

stupňování přídavných jmen: „studený, studenčí, pod nulou“

časování sloves: „topím, topíš, je teplo“